Obec Dlouhá Lhota ve Středočeském kraji, okres Příbram, má necelých 500 obyvatel a rozlohu skoro 8 km2. Jak v následujícím textu odhalíme, řadí se sice mezi malé, zato však ambiciózní venkovské komunity. Dlouhodobě posiluje svou soběstačnost, podporuje kvalitní veřejné služby a vytváří udržitelné prostředí pro život všech generací. V roce 2026 zde vznikla nová budova dětské skupiny, která se stala ukázkou, jak lze skloubit tradici, inovaci a udržitelnost v jednom projektu.
Návrat ke kořenům v moderním pojetí
Novostavba dětské skupiny nebyla pojata jako izolovaná stavba, ale jako přirozené rozšíření budovy obecního úřadu. Architekti vycházeli z archivních fotografií a historických ilustrací, podle kterých se obec rozhodla navrátit fasádu úřadu do její původní, vznešené podoby – včetně štukových zdobení, tradičních povrchů i proporcí. Vznikla tak kompozice, která ctí historickou duši místa a zároveň přináší do centra obce novou architektonickou kvalitu.
Nová budova je umístěna v přirozeném pokračování uliční čáry, čímž posiluje strukturu veřejného prostoru. Součástí projektu je prodloužení chodníků i zřízení podélného parkování, což zlepšuje dostupnost pro rodiče, zaměstnance i návštěvníky obecního úřadu. Pozemek je využit maximálně efektivně – novostavba působí jako přístavba, která s úřadem komunikuje prostřednictvím moderního apendixu. Ten plní hned několik funkcí: propojuje oba objekty provozně, zajišťuje technické zázemí a zároveň slouží jako bezpečný požární únik.
Promyšlená dispozice a flexibilní využití
Budova dětské skupiny Dlouhá Lhota je zděná, symetrická a architektonicky rozvržená tak, aby působila harmonicky z obou stran. Do ulice se obrací historizující fasádou, která ladí s původní architekturou úřadu; směrem k rybníku naopak působí moderně, s většími okny a otevřeným prostorem pro dětský svět. Tato orientace nebyla zvolena jen esteticky – stavba splňuje veškeré hygienické požadavky na optimální proslunění tříd, čímž zajišťuje zdravé a přirozené vnitřní prostředí.
Dispoziční řešení je výsledkem pečlivé práce architekta Ing. arch. Michaela Karneta. Odděluje provozy pro zásobování kuchyně, vstupy zaměstnanců i přístup dětí, takže se minimalizují kontakty a zvyšuje bezpečnost. Celé uspořádání je zároveň navrženo tak, aby umožnilo budovu v budoucnu bez složitých stavebních zásahů překolaudovat – buď na klasickou mateřskou školu, nebo dokonce na základní školu prvního stupně.
„Naší ambicí bylo přivést do obce zařízení, které splní funkci dětské skupiny, ale bude zároveň připravené stát se školou či komunitním centrem. Nepřemýšlíme jen o dnešku – chceme, aby to, co tu stavíme, sloužilo generacím,“ říká starostka Karolína Marečková Laštovková.
Tento přístup ukazuje mimořádnou dlouhodobou udržitelnost projektu. Obec počítá i se scénářem, že v budoucnu může dojít ke snížení počtu dětí – díky promyšlené konstrukci bude možné objekt po pěti letech využít pro jiné obecní účely, například jako komunitní centrum, senior klub nebo kancelářské prostory.
Stavba v rekordním čase a zapojení odborníků
Jedním z nejcennějších aspektů celého projektu je rychlost realizace – navzdory náročné administrativě spojené s dotačním řízením se obec podařilo vše připravit a rozběhnout v rekordním čase. „Administrativní příprava byla mimořádně náročná, ale díky skvělému týmu a spolupráci s architektem jsme dokázali postupovat efektivně. Věřím, že budovu nejen dokončíme, ale i zkolaudujeme v nejkratším možném termínu,“ zdůrazňuje starostka Karolína Marečková Laštovková.
Ekologie a udržitelnost
Projekt nové budovy dětské skupiny v Dlouhé Lhotě je příkladem udržitelného přístupu v nejširším smyslu slova. Obec nevolí krátkodobé řešení, ale stavbu, která využívá pozemek maximálně efektivně, navazuje na stávající obecní úřad a snižuje potřebu budoucích zásahů do území. Právě kompaktní urbanistické řešení, napojení na už existující budovu a možnost více funkcí v jednom objektu patří mezi principy, které Česká komora architektů i odborné instituce označují za klíčové pro udržitelný rozvoj obcí.
Z ekologického hlediska je významná i dlouhá životnost stavby. Zděná konstrukce, promyšlená dispozice a možnost budoucího překolaudování na mateřskou nebo základní školu znamenají, že budova nebude po pár letech funkčně zastaralá a nebude nutné ji nahrazovat novou výstavbou. Tím se snižuje nejen materiálová náročnost, ale i uhlíková stopa spojená s opakovanými stavebními zásahy; u novostaveb je totiž stále větší část emisí vázána právě do samotných konstrukcí a použitých materiálů, nikoli jen do provozu.
Důležitý je také provozní aspekt. Dispozice je navržena tak, aby oddělila zásobování kuchyně, provoz zaměstnanců i pohyb dětí, což zlepšuje každodenní fungování a zvyšuje efektivitu provozu. Orientace směrem k rybníku zároveň pomáhá zajistit dostatek denního světla a splnění hygienických požadavků na proslunění tříd, což je pro kvalitu vnitřního prostředí zásadní; ve školských budovách se přitom klade důraz na správnou výměnu vzduchu, tepelný komfort a zdravé mikroklima. Pokud by obec do budoucna doplnila třeba i úspornější technická řešení, jako je řízené větrání nebo obnovitelné zdroje, šlo by o přirozené pokračování už nyní velmi racionálně navržené stavby.
Místní inovace jako inspirace pro Evropu
Projekt dětské skupiny v Dlouhé Lhotě ukazuje, že i menší obec může být laboratorním prostorem pro rozvoj venkovské architektury – takové, která ctí historickou kontinuitu a zároveň vychází vstříc současným požadavkům na soběstačnost a multifunkčnost. Podobné příklady se objevují i v dalších českých regionech, kde obce obnovují původní školy, spojují je s úřady nebo tvoří z jednoho pozemku komplex veřejných budov.
Dlouhá Lhota potvrzuje, co my říkáme od samotného vzniku platformy Soběstačná obec 2100 – venkov se je místem, kde se rodí řešení propojující tradici, ekologii a komunitní život.
