Libňatov leží v Královéhradeckém kraji nedaleko Trutnova, v krajině Podkrkonoší. Malá obec s přibližně 350 obyvateli dlouhodobě hledá cesty k větší soběstačnosti a efektivní správě zdrojů a řadí se mezi pravidelné účastníky soutěže Soběstačná obec 2100. Voda se v roce 2026 stala klíčovým tématem. O soběstačnosti hovoříme často v souvislosti s elektrickou energií. Přitom voda je ještě důležitější. V této oblasti má Libňatov splněno.
Vlastní zdroj vody místo závislosti
Libňatov dokázal využít lokální prameniště „Tomkova studna“, jehož voda dříve bez užitku odtékala potokem. Nově ji obec zachytává a využívá jako hlavní zdroj pitné vody.
Systém stojí na jednoduchém, ale promyšleném principu:
- voda gravitačně přitéká z prameniště do akumulačního bazénu,
- čerpací stanice ji dopravuje do dvou vodojemů,
- odtud voda opět samospádem proudí do domácností.
Díky tomuto řešení se obec plně odstřihla od skupinového vodovodu, ze kterého dříve vodu nakupovala. Výsledkem je úspora nákladů ve výši 80–85% a výrazně vyšší kontrola nad hospodařením s vodou.

Soběstačost v energetice a chytrá řešení
Projekt nekončí u samotného zdroje vody. Libňatov propojuje vodní infrastrukturu s lokální energetikou. Čerpací stanice využívá elektřinu z obecních fotovoltaických elektráren a do budoucna se zapojí do malé ostrovní sítě s mateřskou školou.
To umožní lépe využít přebytky energie právě v době, kdy je potřeba čerpání vody nejvyšší.
Součástí systému jsou také:
- chytré vodoměry s dálkovým odečtem, které rychle odhalí úniky,
- monitorovací jednotky pro sledování průtoků a poruch v reálném čase,
- online přenos dat s automatickými upozorněními.
Součástí vodohospodářské sítě jsou chytré jednotky „fiedler“ které zaručují dálkovou správu průtoku a velmi rychlou orientaci v místě problému. Obec využívá nyní 4 stanice, které bude do budoucna dále doplňovat. Díky přenosu dat do online prostředí s výstražnými upozorněními je možné velmi rychle reagovat na případné úniky vody.
„Ukázalo se, že někdy stačí vrátit se k místním zdrojům a přemýšlet jednoduše. Voda nám doslova tekla kolem nohou. Dnes jsme soběstační, šetříme náklady a máme plnou kontrolu nad tím, co je pro obec klíčové,“ říká starosta Jaroslav Pich.

I když to funguje, jde to udělat ještě lépe
Projekty vlastního hospodaření s vodou samozřejmě nejsou úplnou novinkou, zejména v oblastech s dostupnými lokálními zdroji vody. Novinkou je „návrat“ k takto tradičnímu a přitom zcela logickému systému. Obce hledají cesty, jak snížit závislost na velkých vodárenských soustavách a zároveň reagovat na klimatickou změnu i rostoucí ceny energií.
Navíc, pojďme si to říct upřímně. Funkční řešení často svádí k pasivitě. Voda teče, systém běží, tak proč něco měnit. Jenže právě tenhle přístup „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ může být do budoucna největším rizikem. Náklady rostou, zdroje se mění a závislost na externích dodávkách se může rychle ukázat jako slabina. Obce, které se posouvají dál, nevycházejí z toho, že musí, ale že mohou – hledají úspory, větší kontrolu a vyšší odolnost. I dobře fungující systém lze zjednodušit, zlevnit nebo propojit s dalšími oblastmi, třeba s energetikou. Právě v tom je rozdíl mezi pouhým provozem a skutečným rozvojem.
Libňatov jde ale o krok dál. Kombinuje vodní soběstačnost s energetickým managementem a digitalizací provozu. Klíčovou roli navíc sehrála místní komunita, která na potenciál pramene dlouhodobě upozorňovala.

Český venkov jako skutečný lídr změny
Libňatov ukazuje, že soběstačnost nemusí být jen vize. Může se jednat o naprosto realistickou iniciativu opřenou samozřejmě o nezbytné místní zdroje, ale v kontextu samosprávy především o energii i odvahu obce jít vlastní cestou. Jistěže, vodní soběstačnost není v lokalitách s prameny novinkou: skutečně výjimečný je však krok, kdy se obec vědomě odpojí od externího vodovodu a převezme plnou kontrolu nad zásobováním i náklady. V kombinaci s využitím vlastní fotovoltaiky pro systém čerpadel a chytrým řízením spotřeby vzniká funkční model propojené vodní a energetické soběstačnosti.
Právě takový přístup je ve větších městech jen těžko představitelný – narážel by na složitější správu, vyšší regulatorní zátěž i slabší zapojení komunity. Libňatov tak potvrzuje, že malé obce mohou být nejen flexibilnější, ale i odvážnější v hledání skutečně nezávislých řešení.


