Provozovat vlastní vodovod, kanalizaci a čistírnu odpadních vod je pro malou obec závazek i každodenní výzva. Každé zvýšení ceny elektřiny se promítá do nákladů a každá úspora má přímý dopad na obecní rozpočet i peněženky obyvatel. Právě proto se ve Zvíkovském Podhradí rozhodli hledat cestu, jak vyrábět vlastní energii a využívat ji co nejefektivněji tam, kde je nejvíce potřeba.
Výsledkem není jedna samostatná investice, ale promyšlený systém propojující fotovoltaiku, zpracování kalů, provoz vodárny i obecního úřadu. Řešení, které obci s přibližně 200 obyvateli pomáhá snižovat provozní náklady a současně posiluje její energetickou soběstačnost.
Cena vody jako impuls ke změně
Hlavním impulsem byla energetická náročnost čistírny odpadních vod. Právě náklady na její provoz významně ovlivňují cenu stočného, a obec proto začala hledat možnosti, jak závislost na externích dodávkách elektřiny snížit.
V roce 2023 byla na budově čistírny instalována fotovoltaická elektrárna o výkonu 10 kW. Podle energetického auditu dnes pokrývá přibližně 40 procent její spotřeby. Tím však využití vyrobené energie nekončí. Ve Zvíkovském Podhradí se snaží každou vyrobenou kilowatthodinu využít co nejúčelněji přímo v obecních provozech.

Fotovoltaika ve službách čistírny
Nejzajímavější součástí projektu je propojení fotovoltaiky s kalolisem, který obec využívá ke zpracování kalů z vlastní čistírny i z okolních obcí.
Kalolis se spouští podle aktuálních podmínek a dostupného výkonu fotovoltaické elektrárny. Obec tak dokáže využívat vlastní energii právě v okamžicích, kdy je její výroba nejvyšší. Zařízení odsává uskladněný kal, odděluje z něj vodu, která se vrací zpět do procesu čištění, a vytváří sušinu určenou k dalšímu zpracování v kompostárně.
Ročně tímto způsobem projde kalolisem nejméně 300 kubických metrů kalu. Vedle úspor energie tak obec získala i efektivnější způsob nakládání s vedlejšími produkty čištění odpadních vod.
Energie, která zůstává v obecním systému
V době, kdy výroba fotovoltaické elektrárny převyšuje aktuální potřebu čistírny i kalolisu, putuje elektřina do distribuční sítě. Obec současně energii odebírá na vodárně, kterou rovněž provozuje.
„Díky tomuto modelu dokáže využívat vyrobenou energii napříč svými vodohospodářskými provozy a dále snižovat náklady spojené s výrobou a distribucí pitné vody. Nejde o technologicky složité řešení, ale o praktický příklad toho, jak mohou i menší samosprávy, jako je ta naše, propojit jednotlivé obecní provozy do funkčního energetického celku.“
Josef Bárta, starosta Zvíkovského Podhradí

Odolnější provoz obecního úřadu
Další krok následoval v červnu 2025, kdy byla fotovoltaická elektrárna s bateriovým úložištěm instalována také na budově obecního úřadu.
Systém zásobuje elektřinou úřad vytápěný tepelným čerpadlem a současně pomáhá pokrývat spotřebu místní prodejny smíšeného zboží. Součástí řešení je baterie o kapacitě 8 kWh, která při běžném provozu zajistí až šest hodin fungování během výpadku elektrické energie.
Nejde přitom jen o teoretickou rezervu. Bateriové úložiště už dvakrát prokázalo svůj význam při skutečných výpadcích proudu, kdy přibližně dvě hodiny udrželo v chodu počítačovou síť i základní provoz obecního úřadu.

Dvě výzvy: technologie a administrativa
Projekt vznikal postupně a významnou roli v jeho realizaci sehrála podpora Ministerstva životního prostředí.
Fotovoltaická elektrárna na čistírně odpadních vod představovala investici ve výši 358 tisíc korun, přičemž dotace pokryla 148 tisíc korun. Největší část projektu tvořil kalolis s celkovými náklady přesahujícími 2,5 milionu korun, z nichž více než 2,1 milionu korun financovala dotační podpora. Fotovoltaika s bateriovým úložištěm na obecním úřadě vyšla na 540 tisíc korun a získala podporu ve výši 315 tisíc korun.
Příprava projektu přinesla dvě hlavní výzvy. Tou technickou bylo správné naplánování a nastavení kapacity kalolisu tak, aby odpovídal potřebám místní čistírny odpadních vod i zpracování kalů svážených z okolních obcí. Neméně náročná byla administrativa spojená s přípravou a vyřízením dotačních žádostí, která podle vedení obce představovala jednu z časově nejnáročnějších částí celé realizace.
Malá obec, promyšlený celek
Příběh Zvíkovského Podhradí ukazuje, že energetická soběstačnost nemusí být otázkou velkých měst ani rozsáhlých investičních celků. I malá obec může krok za krokem budovat systém, který propojí výrobu energie s každodenním provozem klíčové infrastruktury.
Přínos se zde neprojevuje jen na fakturách za elektřinu. Díky nižším provozním nákladům může obec lépe kontrolovat cenu vodného a stočného, posilovat vlastní nezávislost a zároveň vytvářet odolnější zázemí pro služby, na nichž jsou obyvatelé každodenně závislí.
Do budoucna navíc vedení obce zvažuje další rozšíření fotovoltaiky, například na budově obecního koupaliště. Dosavadní zkušenost totiž ukazuje, že největší hodnotu nemá samotná výroba energie, ale schopnost smysluplně ji využít tam, kde přináší největší užitek.


