Remízky, aleje a bylinkové zahrady nejsou v krajině ničím novým. Jenže když se do jejich výsadby a péče zapojí celá komunita – od školáků po hasiče – nejsou už jen pouhou ekologickou položkou v obecním rozpočtu a stávají se živým projektem, který mění vztah lidí k místu, kde žijí. Moravskoslezský Příbor tuto cestu nastoupil v roce 2021 a za čtyři roky proměnil okolní zemědělskou krajinu k nepoznání.
Rodiště Sigmunda Freuda v srdci lánů
Příbor leží v Moravskoslezském kraji, v mírně zvlněné krajině mezi Ostravskou pánví a Beskydy. Historické město, známé jako rodiště Sigmunda Freuda, obklopují rozsáhlé zemědělské plochy typické pro celý region. Právě ony se staly terčem kritického pohledu místní samosprávy: otevřené lány bez zeleně, náchylné k erozi, přehřívání a rychlému odtoku vody. Odbor životního prostředí inicioval projekt, jehož cílem nebylo pouze vysadit stromy, ale systematicky vrátit krajině přirozenou členitost a odolnost.
Z jediného remízku k tisícům dřevin
První výsadba proběhla v roce 2022 v místní části Klokočov. Uprostřed pole tehdy ve spolupráci s občany přibylo 74 listnatých stromů a 827 keřů – první remízek, první zkušenosti a také první lekce. Ochrana před zvěří tehdy nebyla dostatečná a srnci mladé kmeny vytloukali, část dřevin musela být ošetřována opakovaně nebo nahrazena znovu. Chyba se však stala poučením: při dalších výsadbách v roce 2025 už byly instalovány oplocenky a ochranné prvky jako samozřejmost.
V roce 2025 projekt výrazně nabral na tempu. Profesionálně realizované remízky a aleje přinesly do krajiny celkem 397 stromů a 5 040 keřů. Jen děti z místních základních škol jich zasadily bezmála čtyři tisíce. Zároveň proběhla obnova bylinkové zahrady v piaristických zahradách – více než tisíc bylin a 2 350 cibulovin.
Směrem k Boroveckým rybníkům přibylo 30 ořešáků a na různých místech města více než 70 ovocných stromů, které navazují na tradiční charakter zdejší krajiny.
Na realizaci projektu se podařilo získat finanční podporu z dotačních programů ve výši 960 000 Kč, přičemž město Příbor uvolnilo z vlastního rozpočtu dalších 185 000 Kč.
Hasiči s cisternou, školáci s rýčem
Výsadba je jen začátek – klíčová je péče v prvních letech, kdy mladé dřeviny nejvíce potřebují vodu a pozornost. V horkých a suchých letních sezonách se pravidelného zalévání ujali místní hasiči a pracovníci Technických služeb. Právě tato každodenní, nenápadná práce rozhoduje o tom, zda krajinné prvky skutečně zakoření a budou plnit svou funkci.
Školáci se výsadeb neúčastní jen jako statisté – průběžně pečují o zeleň, včetně údržby v areálu místního kostela. V roce 2026 projekt pokračuje: 15 nových ovocných stromů zasadily děti opět společně s pracovníky úřadu. Komunitní rozměr je od začátku záměrný a promyšlený.
„Věříme, že pokud se lidé přímo podílejí na tvorbě a péči o krajinu, vytvářejí si k ní mnohem silnější vztah a více si uvědomují význam ochrany životního prostředí. Zapojení dětí ze základních škol považujeme za mimořádně důležité.“
Blanka Kovaláková, vedoucí odboru životního prostředí, město Příbor
Co remízky skutečně dělají pro krajinu
Remízky a aleje nejsou jen estetickým prvkem v zemědělské krajině. Zpomalují povrchový odtok při přívalových srážkách, podporují vsakování a přispívají k doplňování podzemních zásob vody. Chrání půdu před větrnou i vodní erozí. V létě ochlazují okolí, zvyšují vlhkost vzduchu a snižují přehřívání otevřené krajiny. Stromy a keře zároveň slouží jako biokoridory propojující přírodní lokality a umožňující volný pohyb ptáků, opylovačů i drobných živočichů – tedy přesně těch, kteří z monokultury lánů v minulosti zmizeli.
Příbor ukazuje, že obnova krajiny nemusí být nutně záležitostí expertů ani velkých rozpočtů – stačí rýč a komunita, která se rozhodne jednat. Za čtyři roky tak Příbor proměnil zemědělskou krajinu bez tváře v místo, ke kterému mají lidé osobní vztah – právě proto, že si ho vytvořili vlastníma rukama.
