Strmilov je malé město v Jihočeském kraji na pomezí Jindřichohradecka a Vysočiny, obklopené lesy, rybníky a typickou jihočeskou krajinou s množstvím drobných vodních zdrojů. V samotném Strmilově a přilehlých místních částech žije přibližně 1 400 obyvatel. Do veřejného prostoru tu po desetiletí patří i více než dvacítka studní a pump, které v minulosti zásobovaly domácnosti vodou a zároveň tvořily přirozené orientační body ve městě. Právě kolem těchto studní se v posledních letech rozvinul projekt Cesta strmilovské vody – příběh, ve kterém se péče o vodu spojuje s ochranou před horkem, obnovou veřejných míst i sousedským životem.
Od vysychajících studní k cestě za vodou
Paní Vlasta vondrušková, místní knihovnice, začala číst a studovat, jak se malé obce mohou bránit proti letním vlnám horka a jak lépe hospodařit s dešťovou vodou. Při každodenní cestě městem si stále častěji všímala, že studny s typickou pumpou ve veřejném prostoru – těch je ve Strmilově přes dvacet – přestávají fungovat. Pumpa se hýbala, ale voda netekla. Studny vysychaly a mizela z nich voda, na kterou byli ještě donedávna někteří starší obyvatelé zvyklí spoléhat jako na svůj hlavní zdroj vody.
Do toho přišel moment, kdy někdo zaparkoval auto přímo nad studnou, z níž se stále bere voda. Rozhořčení nad tímto gestem se v knihovně rychle proměnilo v otázku: jak vrátit vodě respekt, který si zaslouží, a zároveň probudit zájem o veřejný prostor? Tak se zrodila Cesta strmilovské vody – projekt, který spojil péči o vodu, kvalitnější městské prostředí a sousedské vztahy do jednoho příběhu.
Lidé z knihovny, dobrovolníci a město začali dohromady mapovat, kde studny ve Strmilově kdy bývaly a v jakém jsou stavu. Společné brigády krok za krokem čistily a obnovovaly jednotlivé studny a jejich okolí – od technického zajištění, rozborů vody až po výsadbu zeleně, umístění laviček a instalaci dřevěných soch, které fungují jako „patroni vody“. Místa, která dříve sloužila jen jako „pumpa u cesty“, se mění v malé klidové zóny, kde si lidé posedí, potkají sousedy a zároveň si připomenou, odkud voda v obci přichází.
Obnova studní přináší i čistě praktický efekt: některé z nich se znovu naplnily a dnes slouží jako zdroj užitkové vody pro zalévání veřejné zeleně. Když pracovníci města zalévají nově vysazené stromy nebo květiny, nemusí vodu vozit z dálky – berou ji přímo z míst, kde ji lidé po generace čerpali. Voda se tak vrací nejen do studní, ale i do běžného provozu obce.
Environmentální přínos: voda jako infrastruktura i téma
Projekt má několik vrstev environmentálního dopadu. V technické rovině jde o návrat k místním vodním zdrojům – zanedbané studny se čistily, kontroloval se jejich stav a kvalita vody. Rozbory vody financované z projektu umožnily otevřít diskusi o vhodném využití jednotlivých zdrojů a o nutnosti jejich ochrany před znečištěním. Zároveň se ve městě objevují opatření jako speciální záhony na vsakování dešťové vody, která pomáhají vodu v krajině zadržet a snižují odtok do kanalizace.
Neméně důležitá je osvětová rovina. Projekt jasně pojmenovává, že voda je omezený zdroj, se kterým se musí šetřit, což v době sucha a klimatické změny získává nový význam. Připomíná také, že nevhodné využívání prostoru – například parkování vozidel nad studnami – může ohrožovat kvalitu podzemních vod. Voda se tak ve Strmilově stává společenským tématem, o němž se mluví v knihovně, ve škole, na radnici i mezi sousedy.
Jak Strmilov zachytává vodu a brání se horku
Jedním z viditelných opatření je štěrkový záhon u domu s pečovatelskou službou. Dříve tady voda z deště odtekla rovnou do kanalizace, dnes se vsakuje přímo pod záhon, kde ji udržuje vrstva štěrku a půdy. V záhonu rostou suchu odolné rostliny, které zvládají letní vedra i zasolení okolí v zimě, kdy se chodníky posypávají kvůli náledí. Kombinace vsaku, vhodných druhů rostlin a blízkosti domu pro seniory vytváří místo, které chladí okolí, drží vodu v území a zároveň zpříjemňuje prostředí lidem, kteří zde žijí.
Město zároveň začalo vysazovat okrasné třešně v místech, kde lidem v létě chybí stín – například u dětských hřišť a podél frekventovaných cest. Stromy tady plní dvojí roli: v horkých dnech chladí prostor, kde si hrají děti nebo čekají rodiče, a současně díky své koruně a kořenům zadržují část srážkové vody. Z obyčejné výsadby se tím stává jednoduché adaptační opatření na změnu klimatu – stromy nezdobí jen prostor, ale aktivně zlepšují mikroklima a hospodaření s vodou v obci.
Strmilov se pustil i do „revize trávníků“. „Ošklivé trávníky různě po obci jsme proměnili v ostrůvky zeleně, aby měly retenční schopnosti,“ vysvětluje manažerka rozvoje Dr. Milena Sedláková. Místo krátce sekaných a v létě vyprahlých ploch se objevují pestřejší výsadby, které lépe zachytí vodu, poskytnou stín a podpoří biodiverzitu.
Zalévání těchto nových ostrůvků přitom navazuje na zrekonstruované studny: voda se nebere z vodovodní sítě, ale přímo z místních zdrojů. Obec se tím učí recyklovat vlastní vodu v rámci jednoho malého oběhu – déšť, vsak, studna, zálivka – a snižuje tak tlak na centrální vodní infrastrukturu.
Mateřská škola roku díky projektu Voda
Důležitou součástí příběhu Strmilova je i dlouhodobé zapojení mateřské školy, která získala titul Mateřská škola roku mimo jiné díky projektu zaměřenému právě na vodu. Děti sledovaly vodu více než rok, pracovalo se studnou, zkoumaly koloběh vody v domácnosti, poznávaly vodu v přírodě a učily se chápat principy čištění odpadních vod. Pedagogický tým tak posunul téma vody z roviny „environmentální výchovy“ do komplexního, praktického učení, které rozvíjí spolupráci, fyzickou zdatnost i kritické myšlení.
Děti si například samy vyzkoušely pumpování vody ze šestnáctimetrové studny, plánovaly návštěvu městského úřadu kvůli pochopení fungování kanalizace a zkoušely jednoduché modely čištění vody pomocí sítka. Pozorovaly vodní živočichy, poslouchaly Smetanovu Vltavu a přenášely své vnímání vody do výtvarné tvorby. Výsledky a poznatky zapisovaly do velkého leporela, kde si samy stanovily další kroky – například postupnou výměnu čistících prostředků ve školce za ekologičtější varianty, větší využití parního čištění a zachytávání dešťové vody.
„Cestu strmilovské vody jsme nevymysleli jako jednorázovou akci, ale jako dlouhodobou změnu v tom, jak se na vodu díváme a jak s ní zacházíme v každodenním životě města,“ říká starosta Martin Novák. „Když společně s obyvateli obnovujeme studny nebo když děti ze školky zkoumají, odkud a kam voda teče, učíme se vážit si toho, co máme pod nohama, a zároveň hledáme cesty, jak může být Strmilov odolnější v době sucha.“
Strmilov v širším kontextu: jak se voda řeší jinde
Téma hospodaření s vodou řeší dnes většina obcí v Česku i v Evropě, často však primárně technickými opatřeními – výstavbou retenčních nádrží, rekonstrukcí vodovodů či modernizací čistíren odpadních vod. Strmilov ukazuje, že právě města mají ten největší potenciál, jak doplnit technická řešení o silnou komunitní a vzdělávací složku, která dává opatřením dlouhodobou společenskou oporu.
Podobné projekty, které propojují vodu, veřejný prostor a místní komunitu, vznikají spíše ojediněle – například v rámci programů typu Živá komunita Nadace Via, kde byl podpořen i strmilovský projekt. Strmilov patří mezi příklady, kde se podařilo tyto impulzy přetavit v trvalejší změnu, navázanou na školu, radnici i místní spolky. Právě tato kontinuita dělá ze Cesty strmilovské vody inspiraci pro další obce, které hledají vlastní cestu k větší vodní soběstačnosti.
Český venkov jako evropská laboratoř soběstačnosti
Obnova studní, štěrkové záhony, výsadba stromů, proměna trávníků a zapojení dětí i seniorů skládají dohromady příběh, ve kterém voda není jen komodita, ale součást identity místa. Právě takové příběhy dělají z českého venkova laboratoř pro chytrá, komunitně založená opatření, která mohou inspirovat obce napříč Evropou – ať už zrovna řeší vysychající studny, přehřívání ulic, nebo hledají cesty, jak posílit svou soběstačnost v době klimatické změny.
